Přidat odpověď
Jak se tu píše o odpuštění, to se totiž zaměňujou dvě věci. Odpustit lze někomu, kdo mi ublížil v minulosti, tak se přes to člověk přenese a jede se dál.
Denodenně odpouštět někomu, s kým se třeba stýkám jen z musu a slušnosti, on se však slušně nechová, je podle mě skoro nemožné.
Když se budu chtít stýkat s cizím člověkem, oba musíme zachovávat určitá pravidla, jinak se se mnou stýkat nikdo nebude. Ale lidi s biologickými vazbami si často myslí, že si můžou dovolit všechno, asi jako když batole zlobí, tak ho třepnu po zadečku. Tak někteří rodiče takhle třepají a usměrňují i čtyřicetileté nebo starší děti, protože "jsem přece rodič a mám vždycky pravdu".
Jako ano, nad tímhle se dá mávnout rukou, pokud člověk s nimi nežije v domácnosti a hlavně - pokud to mám pravdu nepřesahuje až do roviny ubíjení toho druhého.
Předchozí