Maťo, třeba naopak podvědomě velmi dobře ví, že své rodiče někdy až zneužívaly na roli, která měla patřit jim. A strašně se bojí toho, aby nebyly taky zneužívané suplovat roli matky, tak radši preventivně mají s vnoučaty kontakt co nejmenší.

Nehledě na to, že kdo se nenaučí včas dávat, většinou se to už nenaučí.

Druhá část takových jsou kyselé hrozny - "já hlídání nikdy neměla, tchyně a matka mi daly všechno vyžrat, tak ty taky trp".

Matky se zkrátka podepisují na dítěti a přenáší se to z generace na generaci. Je to jako dědičný hřích, každá generace mrší mu následující. Málokdo je schopný udělat stopku - třeba matka osolí dceři dětství, dcera se upne na prvního, aby mohla utéct z domu, ale není zralá, je frustrovaná, špatně si vybere, vede pak špatný život a pak se k dceři nechová dobře, i když třeba líp než její matka k ní. A pak to zase jede, dcera je další článek, který nemá doma pocit zázemí a třeba taky zdrhne za každou cenu s prvním, špatně si vybere...
Málokdo o kom vím, dokázal takovou špatnou sudbu v nějaké generaci úplně překonat. To dokážou jen nejlepší s největším štěstím. Většina to zase nějak pytlíkuje a zase ne dobře.