To máš pravdu. Každý se s tím pere jinak. Vycházím z toho, že každé dítě potřebuje denně zažívat nějaký úspěchy. Někdo je zažívá o přestávce když vyhraje hru na honěnou mezi lavicema, je možná tak trochu neposeda nebo prostě jen ta energie už musí ven. Další vyniká ve vědomostech, tak si užije úspěch v hodině, přestávku pak spíš přečká, protože ho hry nebaví, nebo se mu v nich nedaří.
Dále jsou děti, které nestojí ani o jeden z podobných úspěchů a těší se domů ze školy aby si mohly číst svou oblíbenou knížku...
Ale to všechno se nijak nevylučuje. Jde o správné načasování.