Pořád se dozvídám pouze o opačných případech, kdy riziko postižení bylo různě velké a dítě bylo nakonec zdravé. Jsem momentálně v 16.týdnu těhotenství, za tu dobu jsem byla už x krát na ultrazvuku, 1x v Brně na Veveří, zatím nevím vůbec nic, jenom to, že NT bylo v době, kdy mělo smysl ho měřit 2,8mm a doktorům se to zdálo mírně řečeno podezřelé a mluvili o odběru plodové vody (jsem objednaná znovu na ultrazvuk v době, kdy bude už možné odběr plodové vody udělat). Nosní kůstka údajně byla ve 12. týdnu přítomna, ale doktor na ultrazvuku vše špatně viděl, tak na to moc nespoléhám. Na posledním ultrazvuku bylo miminko otočené zády, tak obličej nebyl vidět a např. srdce se taky nedalo moc zkoumat a hlavně doktor neměl moc zájem a objednal mě k dr. Vlašínovi na odběrový den (plodové vody).

Je to pro mě neuvěřitelný stres, je to moje druhé těhotenství, u prvního jsem prožívala totéž a že dcera nemá postižení (měla jsem vysoké riziko na downa), jsem se dozvěděla až po porodu. Celou dobu jsem se o dítě hrozně bála. Amnio jsem nepodstoupila, bála jsem se potratu. Dcera je zdravá, krásná, šikovná, je to naše sluníčko. Během několika krušných dní jsem se rozhodla, že ani podruhé odběr plodové vody nepodstoupím a miminko si v každém případě nechám (resp. - protože nikdy neříkej nikdy - neumím si teď představit, co by se muselo stát, abych se rozhodla pro amnio a v případě špatných výsledků pro přerušení těhotenství). Vím, že miminko budu mít ráda, ať bude jakékoliv, protože je MOJE. Zkušenosti se zdravotním postižením mám, jsem sociální pracovnice, pracovala jsem např. v ústavu, v denním centru pro zdravotně postižené, myslím, že nemám žádné iluze.

Vím, že nemám nic potvrzeného, ani žádné konkrétní riziko nějakého postižení, je tu jenom to zvýšené NT, které je podle některých pracovišť ještě v normě nebo je hraniční, ale i tak mě to neuvěřitelně stresuje, prostě se nemůžu uklidnit...