Jejdamane, já jsem v podobné situaci. Ještě před svatbou jsme se s přítelem shodli, že v manželství budeme chtít adoptovat dítě. Když nadešel čas (po dvou vlastních dětech), manžel se začal cukat. Myslím, že on si více uvědomuje zodpovědnost, já jsem zase přes emoce a city. Já chtěla třetí dítě teď a do PP, manžel si přál vlastní dítě a později. Tak jsme udělali kompromis a máme (čekáme) vlastní dítě teď. Avšak ten sen vzít si dítě do výchovy mě neopustil a manžel je přístupnější k tomu, že čtvrté už by opravdu bylo odjinud. A počítají s tím i naše děti.
V loni jsem byla na nezávislém pohovoru na sociálce, abych se zeptala, co PP obnáší a oni mě poslali domů s tím, že nemá vůbec smysl o PP uvažovat, pokud manžel váhá. Oni by nám to dítě v takovém případě vůbec nesvěřili. Ani dotazník mi nedali, když jsem o něj žádala. Řekli prostě NE.
Ale co kdyby zrovna manžela příprava na PP nadchla a mě zase odradila? Proč nedají lidem alespoň šanci ujasnit si svůj názor, když váhají? Osobně jsem nabrala dojmu, že úřad manžele od PP spíše odrazuje, než povzbuzuje. Ale více zkušeností teda nemám. To co slyším od různých kamarádek, jak ten či onen adoptoval apod. mám dojem, že šance úspěšné adopce či PP je 50 na 50.