Organizovaných sportujících dětí je dost, s tím tlačením na výkon je to často pravda, hlavně, pokud dítě chce vytrvat dál. Na závodech ať gymnastických nebo atletických vidím vždy spousta dětí. Ale hlavně těch do 10 let. Od puberťáků to řídne. Když naopak chce začít puberťák je už skoro na všechno starej, to je demotivující.

Nicméně ten článek úplně pravdu nemá. Sprot nemusí být drahý. Třeba dnes oblíbený florbal se hraje všude, úrovně jsou různé a při DDM nebo Sokolu stojí pár korun. Fotbal na nižších úrovních taky nestojí moc nebo dokonce vůbec nic. Sokolský oddíl všestrannosti je téměř zadarmo. A je toho mnohem víc za symbolickou cenu.

Takže to určitě jde, najít levný sport. Jenže děti se spíš hýbat nechtějí. Když za dětmi přijdou kamarádi, nacpali by se nejraději dovnitř a byli tam celý den. Když je vytáhneme ven, ksichtí se, ale pak najednou je to baví. Hrajou fotbal, nebo jezdí na kole a jsou šťastní. Ale sami o sobě už nemají ten impuls, protože mají doma spoustu zajímavých hraček a hlavně počítače. My se doma víc nudili, tak jsme šli radši ven. Oni sednou k PC a střílejí tanky. Omezení pohybu je taková daň pokroku.