Tak různé právní důvody "pro manželství" tam jsou asi taky, ale některé jsou zase proti (nevznikne společné jmění a společné dluhy). Já jsem se vždycky chtěla vdávat, resp. chtěla jsem "mít děti až po svatbě", protože mi to přišlo normální a "zodpovědné". Jsem takový spíš konzervativnější typ. O "svatební den" ve smyslu toho "zážitku" mi nešlo vůbec, toho jsem se naopak spíš obávala, uvažovala jsem o svatbě ve čtyřech, ale nakonec i ten "den D" měl něco do sebe, vlastně dokud se nenarodily děti, považovala jsem to za silný zážitek.
Ale doba se v tomhle tak strašně rychle rychle mění, že to už pomalu "normální" asi přestává být a časem to bude možná spíš zvláštnost, kdo ví? Třeba když se před 16 lety vdávala moje sestra (mladší ), tak před svatbou se švagrem ani nebydleli (spali spolu samozřejmě, to jo) a stejně tak skoro nikdo v té době, co vím, kromě studentů VŠ na koleji). Dneska bych to skoro nechápala, kdyby nějaký pár spolu před svatbou (příp. před snahou počít dítě i bez svatby) nezkusil bydlet ... Mění se to fakt během jedné generace dost zásadně.