Ad najít něco v čem bude dobrá - naše nechodí společně se ségrou nikam, chodí na flétnu a chodí do kenda = obojí její volba. Chtěla chodit na kytaru, tak chodila, ovšem brzy začaly scény, že jí to bere moc času... tak jsme kytaru zrušili - na flétně trváme, jinak bude vracet peníze, které jsme do ní už investovali a taky proto, že víme, že ji flétna opravdu baví... Kendo má hodně ráda a my na něm dá se říct i dost trváme, protože plní účel zdravotní, a to že posiluje tělo a nohy a ona z něj chodí parádně vykřičená, vyřáděná...
Chválíme, motivujeme, mazlíme se, vyrážíme spolu na různé akce - já se věnuju malé, manžel starší - prostě u nás je to o povaze, temperamentu. Já jsem měla od 1. třídy na samé jedničky, ale nechtělo se mi - zabrala jsem vždycky až mě doma popostrčili případně mě jednou chytil fyzikář "pod krkem", že jsem lempl a on ví, že mám na samé jedničky...
Co mě těší, že jako já jsem z toho vyrostla, tak tipuju, že vyroste i naše holka - jen u nás teda mamka moc nezvládala v mé pubertě mě tulit, říkat mi, že mě má ráda a já se jí dost odcizila v tomto směru, takže dodnes mám blok ji obejmout... tomuhle se hodně snažím vyhnout, takže když už na ni položím ruku, tak pak jdu za ní nebo i přijde ona za mnou přitulit se, pohladit se a vysvětlit si, proč k tomu muselo dojít. Že bych měla rozkoš ve fyzických trestech to nemám, ale nenechám si přerůst dítě přes hlavu a zase mlátit ji pak v patnácti to už mi pak připadá hodně pozdě...