Me to pustilo po 5letech (prvni rok byl ve zpetnem pohledu dost drsny, pak uz jsem byla hlidana, ale zaroven si hlidala figuru...proste pakarna), kdyz jsem odjela do zahranici delat au-pair. Zmena prostredi, zodpovednost sama za sebe, nikdo nevedel... a hlavne uplna zmena jidelnicku a zadny cas na premysleni - byla jsem hodne zamestnana.
13tilete slecne bych asi zaridila akcnejsi zivot, nepripominala, nevycitala (pamatuju na sve rodice, kazde jidlo pak bylo extra utrpeni), jak si nici zdravi ji uz asi bylo receno (ted ji je to fuk, to ji dojde, respektive si pripusti az zpetne)...
Ovsem kazdy jsme jiny. Co pomohlo mi, muze byt pro jineho zacatkem konce.