Prosím o radu, jak vysvětlit triletemu synovi, ze autonehoda, ktera se nam pred čtrnácti dny stala, byla náhoda, že uz se to priste nestane, ze budeme ridit pomalu a opatrně...
Bohužel mi auto klouzlo tak, ze jsme skončili ve strome a ten nas odhodil a skončili jsme na strese. Nikomu se nic nestalo, na miste jsem to pred detmi zvládla v pohodě. Žádna hysterie, pláč, stres.... Vsecko jsem dětem vysvětlila, že se to bohuzel nekdy stane, ze se s autem havaruje. ..

Ale triletej Maxa zacal plakat o tyden pozdeji v autobuse, ze chce vystoupit, ze se boji, ze se nabourame, že jedeme moc rychle... To same i o par hodin pozdeji, kdyz jsme jeli zpet.

Vcera v aute neplakal, ale celou cestu mluvil o tom, ze jedeme rychle, ze nabourame... Porad vse v klidu vysvetluju, ale mam pocit, ze se mu to v hlave porad mele a vysvetlovani nepomáhá.

Jake jsou vase zkušenosti?

Diky!