Byla doba, kdy jsme několik let (ovšem bezdětných let) žili bez pračky. V Praze to šlo, prostě jsem jezdila do laundromatu nebo jsem o víkendu brala špinavé prádlo s sebou na návštěvu k rodičům a řešila ho tam. S dětmi a na malém městě by bylo reálné pouze pravidelné ruční praní. Samozřejmě by se to dalo udělat, pokud bych neměla na výběr, ale opravdu bych tomu nedávala přednost.

Nemít internet jsem si vyzkoušela taky a zvládat se to dalo. Pokud jsem potřebovala informace, šla jsem do místní knihovny a připojila se tam. Pohodlné to nebylo, ale ani životní tragédie.

Zrovna tak vím, že by nebyl žádný zvláštní problém existovat bez televize. Žili jsme tak tři roky za bezdětna a půl roku po přestěhování do nového bydlení. Člověk si na to zvykne a nechybí mu to. Blbé je to bez sporáku nebo bez tekoucí vody, to mám taky vyzkoušené a žádná lahoda to není, pokud se to netýká týdenní romantiky někde na chatě.