Je to tak nějak, jak píšeš. Aktuálně u nás - nastoupila jsem v půlce ledna do práce. Hned víkend před nástupem začal kašlat mladší syn (budou mu na jaře 4 r.). Tak jsme poprosili tchýni, aby přijela. Byla tu dva dny, malej ok. Uf. Minulý týden (tzn. můj druhý pracovní) - ve čtvrtek si stěžoval mladší na bolest bříška. Večer pak zvracel. Takže narychlo přivolat zase babičku. Přijela v pátek brzy ráno (má to 50 km daleko). Zvracel i v pátek i v sobotu (pokaždé jednou v noci). Dnes se zdál být ok. Bohužel 3x průjem :-( Do toho starší (prvňák) dost kašle. Takže já nervy už na pochodu. Manžel "nemůže" zítra zůstat doma. Babičku už máme domluvenou na pátek, kdy jsou pololetní prázdniny.. Teď jsem si domluvila se šéfem, že zítra nepřijdu.. Ale mám z toho nervy. V úterý, pokud bude potřeba, zůstane doma manžel. Je to na prd.. Muž vydělává slušně, takže je jasné, že on do práce musí. Ale na druhou stranu, pokud já si chci práci udržet, tak taky musím. Mám to na lehce kratší úvazek. Ale i tak nevím, kde mi hlava stojí. A mám pocit, že víkendy budem mít jen na to, vykurýrovat se z toho nejhoršího. A dnes je mi fakt do breku