Přidat odpověď
S dovolením budu reagovat jen na Monty zasvěcené poučení o vývojové psychologii dětí. Nebudu rozebírat to, co mi při jejím čtení už nějakou dobu vrtá hlavou, tak jen ve zkratce - celý konec diskuse se snaží obhájit svými vývody, ne třeba závěry renomovaných psychologů to, že s dítětem se není třeba moc crcat, protože všechno sportovně zvládne. Když pominu ty psychology - něco jako seperační krize v 8. měsíci a proces separace běží až do třetího roku věku, i tak ho mnohé děti nezvládnou a školku ve třech letech nezvládnou, nebo ne do odpoledne. Vezmu to jen lidským citem a rozumem - Monty je typický příklad v dětství citově deprivovaného člověka, který o své deprivaci sice velmi dobře ví, pořád jí lituje, ale vesele to předává dál. Deprivant co nedostal, neumí ani nechce předat dál, i kdyby ho živil Bill Gates a měl času moře. Pro deprivovaného člověka je vrchol výkonu, že se chová k dítěti jako kamarád, protože on to měl doma ještě horší. Pochopitelně takový člověk si připadá jako superrodič, i když mu malé dítě nic moc neříká a je schopen navázat kamarádství až se starším dítětem. Do té doby to řeší různě - fyzickou údržbou dítěte bez crcání, péčí jiných osob.
Rodič ale není a nemá být kamarád, rodič má být pilíř, jistota a to se buduje hodně dlouho, nejen do půl roku nebo roku.
Dovolím si to říct, protože z dětství mám taky podobnou deprivaci, taky podobnou matku, která byla ten kamarád a viděla to jako velký přínos, protože měla naprostou mizernou matku.
Z mého pohledu a pohledu mateřské lásky a jistoty ale byla ještě velmi nedostačující, ten pocit jistoty a pilíře jsem od ní nikdy nedostala, ovšem ona to nikdy nepoznala a nepozná, protože z vlastního pohledu se vybičovala k vrcholnému výkonu mateřství.
Tak jako Monty, která je tu schopná polemizovat o tom, jestli dítě v kojeneckém věku něco moc cítí, nebo že po roce věku už ani matku moc nepotřebuje.
Takhle to končí, předává se to z generace na generaci, každá generace lituje sebe, vybičuje se o stupínek líp, bohužel v rodinách, kde je ta mateřská linie lásky jednou pořádně přerušená, se to nálokdy úplně napraví. Žena neumí být spontánně matkou, tak je přinejlepším kamarád například.
Předchozí