nebo - nic ve zlém - tím problémem dítěte může být i dospělý, který k němu přistupuje jako k předmětu k diagnóze a sleduje plnění tabulkových kritérií, místo aby dítě respektoval jako vyvíjejícího se člověka a hledal si k němu cestu podle toho

osobně bych upozornění, že se dítě chová nestandardně, že by mohlo mít problém, vzala vážně od učitelky v MŠ, o které vím, že vídá srovnatelných dětí mraky a má k nim vztah, než od chůvy, která má sama šikovnou dvouletou holčičku a kromě toho blíže zná jen mého kluka, a k tomu studuje nějaký obor, kde se poruchami okrajově zabývali, takže je teď pochopitelně vidí všude (viz Domácí lékař).

Mimochodem ten popisovaný záchodový dril mě tedy zaskočil. Z něčeho takového bych se svorně zvencla já i mé děti, kdybych to snad někdy bývala chtěla zkoušet.