To zna asi kazda matka, strach o dite je normalni - do urcite miry. Pokud v noci nespis a pres den resis, co by se mohlo stat, to uz mi prijde za hranici bezneho strachu a asi bych to resila s odbornikem. Clovek si muze rikat, ze diky obavam sve dite ochrani a zachrani, ale stejne tak mu muze ublizit a branit v normalnim vyvoji. Mam bohuzel takovy pripad v rodine. Moje svagrova je celkove uzkostna osoba, boji se o sebe a sve blizke neustale. Jeji syn byval docela zive, zvidave ditko. Ted v deseti letech je to ustraseny kluk, ktery travi cele dny doma, ve volbem case zna jen tv a pocitac. Do skoly a ze skoly ho vozi svagrova autem - je to asi 400 m na male vesnici s minimalnim provozem, neni nutno prechazet silnici. Kluk nikdy nespal mimo domov, nejezdi na kole, na bruslich, na lyzich, na koni - cinnosti, ktere ostatni deti na vesnici bezne provozuji, jsou podle me svagrove a ted uz i podle synovce moc nebezpecne. Je chudak zcela uduseny strachem sve matky. Ta mi neustale posila nejake maily o unosech deti a jinych moznych nastrahach. Je mi to cele lito, muj bratr je z toho nestastny, ale svagrova nema nahled, ze by v jejim pripade mohlo jit o poruchu - z jejiho uhlu pohledu jsme my ostatni neuveritelne lehkomyslni az zanedbavajici rodice.