Možná jsem se špatně vyjádřila, nemyslím že jsem nějak úzkostná, spíš si ohledně dětí připadám taková zodpovědná, nebo předvídavá, nevím jak to vyjádřit, v porovnání s některými o hodně mladšími matkami. Ale uznávám že to nemusí být reprezentativní vzorek.
Já třeba nezakazovala dítěti lézt na pohovku, naopak když to začali dělat mnohem praktičtější mi přišlo je naučit lézt dolů. Ale jde o tu předvídast, že by se něco stát mohlo a nějak se k tomu postavím. V porovnání třeba moje téměř o generaci mladší švagrová mnohé věci ji ani nenapdanou že by stát mohly. Nejde jen třeba o bezpečnost, ale např. když jsem někam šla s dětmi, mívala jsem podle situace s sebou nějaké náhradní oblečení, jídlo, pleny apod. Ona takové věci zas tolik neřešila. Ale tak možná jsem divná já, se svým "vždy připraven".