Překvapená (jestli to bylo na mě), samozřejmě, že se může stát lecos. I to, že budu nucená někdy využít zaměstnaneckej poměr. Ale moje myšlení mi už nikdo nevezme. Člověk může být svobodomyslnej, i když dělá momentálně něco, co ho drží při zemi a nemusí se jako "ovčan" (to jsem nepoužila já, ale nevymyslel to kdysi K.Kryl?) chovat ani jako zaměstnanec. Naopak by bylo fajn, kdyby si každej uvědomoval svojí cenu, svojí důležitost, svoje schopnosti a nepřizpůsoboval se za každou cenu a snažil se svoje myšlenky prosazovat i přes odpor "shora" - třeba učitelům bych to moc přála (a v důsledku hlavně dětem).
Dopředu a ven z marastu každýho dostane zase jen vlastní mysl, jen každý sám si může pomoct.