Musím souhlasit s názorem, že žádné náboženství o homosexualitě nemyslí. Jsou jen lidé, kteří vyznávají různá náboženství. Ta náboženství mají pravidla, když to hodně zobecním: co je dobré a co není dobré činit. Pravidly se mají řídit osoby v náboženském společenství. Z pravidel Písma lze říci, že nevhodné chování sexuální je hřích a takové je odsuzováno. O tom se dočteme z Bible i v deseti zásadách nevhodného chování pro buddhisty. Otázkou je tedy spíš, jaká norma nevhodného chování je v konkrétní společnosti. Každá společnost také má mít míru tolerance vůči jinakosti druhého, a tu máme do té míry, dokud jinaký jedinec druhé neohrožuje. Homosexuál je člověk s opačnou sexuální orientací než heterosexuál stejného pohlaví a s tím bude souviset i výčet jeho vlastností schopností a dovedností, které se také budou lišit. Nicméně není to člověk (kvůli své sexuální orientaci nebezpečný). Jeho přirozenost má stejnou hodnotu jako přirozenost heterosexuála. Chtít vyléčit homosexuála je jedno velké nedorozumění. Jestliže se takoví lidé rodí, mají svůj úděl nést a ostaní by se na ně neměli dívat jako na postižené. Každý má svoji jedinečnost a měl by najít v životě pro ni uplatnění. Na rozdíl od uváděných světových náboženství si mnohé indiánské kmeny všimly, že muži s homosexuální orientací mají schopnosti, které se u heterosexuálních mužů nenachází a pro tyto vlastnosti si jich velice cenili. Většinou se jednalo o intuici a estetické, harmonizující nebo i léčitelské vlastnosti. Byly kmenem uctívaní, obdarovávaní. Neměli bychom řešit sex.orientaci, ale ptát se po správném sexuálním chování, které neobtěžuje společnost, ale naplňuje vztah.