no, já si říkám, jestli "úspěšní a bohatí" je to ultimátní kritérium, které bych pro své děti chtěla.

Protože bych preferovala, aby byly SPOKOJENÉ, samozřejmě úspěch a peníze je příjemný bonus, ale nestavěla bych to na první místo.

Protože co vlastně považujeme za úspěch? Že to člověk v životě někam dotáhne, je dobrý ve svém povolání? Nebo že dělá něco, na čem velice zbohatne, ale co vlastně v konečném součtu není nic moc pozitivního? Chtěli bychom, aby byly naše děti úspěšné jako profesor Holý? Nebo jako Tykač? A pokud ano, viděli bychom i tu cenu za to?

Naši kamarádi i my jsme v tomhle směru tak nějak "normální", nikdo nejsme superúspěšný ani superbohatý, a myslím, že jsme dost v pohodě.

Možná jsem hnusný pragmatik, ale třeba být úspěšný vědec za cenu toho, že mě rodina vidí jen o Vánocích.. nevím, jestli zrovna tohle bych pro své děti chtěla.

To jen tak na okraj v rámci lehce melancholických úvah, za čím je vlastně nutné se v životě hnát.