Ananto, za mého mlada byla brigáda ke škole opravdu problém, protože jsem ve škole (SŠ i VŠ) musela sedět na zadku od - do, jinak byla dosti snížená šance ji vůbec vystudovat. Dneska je to naopak daleko volnější. 18 letý syn brigády sehnal, sice se štěstím přes kamarády (které si ovšem získal při volnočasových aktivitách a přesvědčil je o své vhodnosti na danou pozici přístupem k práci v neplacené sféře), ale má, a může se té práci pravidelně málo a nárazově i více věnovat i při SŠ. To za nás šlo fakt těžko, mohla jsem akorát tak na noční do pekárny (výhoda byla, že tam člověka brali skoro vždy, když přišel, jelikož byl pořád podstav - zlatej socialismus
- to je prosím ironie, aby si to někdo špatně nevyložil).
Tohle o čem píšeš je ovšem otázka peněz a ne věku rodičů. Jasně, že si v důchodu většina normálních smrtelníků (co není fakt za vodou) může dovolit méně než v produktivním věku, a tedy studenta třeba neufinancuje, ovšem to ten student tuší zavčasu a buď do toho jde nebo ne. Je to opravdu už jeho věc (v 18). I teď, v produktivním věku, musíme dětem říkat, že v tuto chvíli (jako zaměstnaní) je můžeme na VŠ podporovat, ale vzhledem k situaci na trhu práce a vlastní neschopnosti vymyslet si nějaké smysluplné podnikání ať počítají s tím, že ta PODPORA MŮŽE DEFACTO ZE DNE NA DEN SKONČIT. A je jedno, že nám ještě není 60. Naopak, kdyby nám bylo 60, rovnou mohou na VŠ vstupovat "na vlastní odpovědnost".