"Už dřív mě napadlo - jak jsou děti jako naše zrcadla a nejvíc se učí nápodobou - jestli ta jejich (příšerná) umanutost není odrazem naší (bohulibé) důslednosti"

Ano, taky mám ten pocit, že moje důslednost dovedla mladší dceru k tomu, že si důsledně stojí za svým.. Poslední dobou (je už 14 dní doma ze školky nemocná) bojujeme fakt každý den, má několik vzteklých výstupů, kdy se potřebuje vybít, něčím třísknout, klidně kousne i do pohovky nebo jen skřípe zuby... To že tříská věcmi má asi po mě, jsem starý cholerik a když třísknu do stolu, uleví se mi, sprostě před nimi nemluvím a jiná úleva typu počítání do deseti na mne prostě nefunguje. Asi bych se měla nejdřív uklidnit já, ale to bych musela být na práškách
Takže závěr asi je že jak důslednost, tak vzteklinu má po mamince, to není hezký pocit. Jak z toho ven nevím.