O víkendu nás byli navštívit moji rodiče, bydlí cca 250 km daleko, takže se vídáme průměrně 3-4x za rok. Dnes se vraceli domů a chtěli si s sebou odvézt naši pětiletou dceru, že by u nich týden pobyla (bude teď dva týdny doma, rekonvalescence po nemoci a poté jarní prázdniny, takže do školky půjde až v březnu). Neměla bych s tím problém, vím že by se tam měla dobře, pohrála by si s bratranci a sestřenicemi, nemusela by být pořád zavřená v bytě jen se mnou a s nemocným mladším bráchou. Nicméně manžel, která má s mými rodiči dlouhodobě nic moc vztahy, to rezolutně zakázal. Prý je na to ještě malá, aby jela bez nás takovou dálku, a navíc je po nemoci. Ve skutečnosti jde o to, že prostě nechce, aby se děti s babičkou a dědou stýkaly, nebo aspoň co nejméně. Má vůbec právo bránit v kontaktu dětí a prarodičů? Co kdybych prostě nedala na jeho názor a dceru s rodiči poslala i přes jeho nesouhlas? Štve mě, že vždy musí být po jeho, můj hlas nemá v podstatě žádnou váhu, ale s ním není vůbec diskuze. Navíc jinou možnost hlídání nemáme a já bych si někdy od těch dětí ráda oddechla... Co vy na to, jak to rozlousknout?