Špatně jsem si tvůj příspěvek četla. Měla jsem pocit, že chceš podporu a rozhodnutí (jedno jaké) teprve přijde, ale teď jsem se dočetla, že už je vlastně po všem a je to jen obecná debata.

Za mě: rozhodovalo by se pouze to, zda bude doma dusno, protože jsem dítě poslala pryč a nebo proto, že jsem ho pryč neposlala. V prvním případě by semnou nemluvil on, ve druhém já s ním. Jsem jak papiňák a tak v případě, že by dítě zůstalo doma, dělala bych takové dusno, že by ho k prarodičům odvezl druhý den sám manžel. Ale neumím si vůbec takovou situaci představit. Ohledně prarodičů vládne mezi námi naprostá shoda. A ani v ostatních oblastech necítím, že by si manžel potřeboval dokazovat nějakou pofidérní autoritu.

Je mu smutno za holčičku, pokud chtěla jet. Na tobě si podle mě manžel dokázal, že je king