Znám historky, lépe z tátovy strany, mimojiné i proto, že děda sbíral historii a příběhy rodiny a teď to dělá táta, má to i sepsané jako krátké povídky.
Ale i z matčiny strany vím celkem dost, i druhý děda se trochu zajímal, ale méně systematicky, takže nezanechal takové ucelené texty. Ovšem i ústně se leccos předává, takže nějaké historky se taky najdou.
Ze strany tátovy mámy znám historii rodu do 13. stol., k prvnímu známému předkovi. Díky tomu znám i pár velice vzdálených příbuzných ze stejného rodu, třeba jedna z mých dětských doktorek byla se mnou spřízněna asi před 300 lety