Sjuu, možná si Tě pletu (v tom případě se omlouvám), ale s tím umělým oplodněním jste to nezkoušeli? Rozumím Ti, já jsem otěhotněla po IVF, když mi bylo 37, snažila jsem se od mých 25 let, někdy od třiceti jsem se už to bylo hodně intentivně - operace, léčby, obrečela jsem snad každý měsíc negativní těhotenský test a každé narozené mimino v okolí. Pro mne bylo nejhorší, že všichni v práci řešili, že ještě nemáme dítě - nikdo o mých problémech nevěděl, takže jsem byla automaticky ta, co honí kariéru, protože jsem dobrovolně zůstávala přesčas a brala si práci navíc,ale jinak jsem byla ráda, že se tam "zabavím" a opravdu pak pořád nemyslím na to, že nejsem těhotná.
A v jedné věci souhlasím i s Janou, za tu dobu jsem si vytvořila finanční rezervu, za kterou jsem teď vděčná, protože díky všem těm stresům nám nevydržel vztah s otcem mé dcery - a já jsem schopná nás sama uživit a užívat si mateřskou.