Tři se nezavádějí.

Ale nevidím nic zvláštního na nechuti k IVF - sama jsem vůči technikám asistované reprodukce dosti rezervovaná, asi hlavně proto, že s nimi přicházím do kontaktu z toho opačného konce a vnímám řadu velmi diskutabilních metod, chápu i ten sjuuin strach z odosobnění reprodukce... AR má i dost těžké dopady na páry, které ji podstupují, leckdy jsou procedury a to spuštění kolotoče cyklů drtivější než samotný fakt neplodnosti...prostě není to sranda, bez vnitřního přesvědčení o správnosti to nejde, a tak chápu jak rozhodnutí pro, tak i proti IVF v daném páru.

Když je to za vaším limitem, tak prostě je, rozumím tomu a nepřipadá mi na tom nic divného.

A ještě k těm adopcím - mů strýc (který sám v průběhu času měl a má spoustu - víc než 10 - dětí v pěstounské péči), se mimojiné věnuje snahám o "těhotenství" při adopci. Což vyznívá trochu divně, ale jde prostě o určité sžívání s adoptovaným dítětem, ten proces předání není jen telefonát "přijeďtě si", ale dítě i rodiče procházejí jakýmsi zkráceným procesem očekávání toho konkrténího dítěte přímo v zařízení pro tohle udělaném. Prý jsou pak ty začátky v rodinách lepší.