Neznám osobně situaci v Anglii, vycházím jen z toho, co jsem četla v knize - a to mě dost zaujalo.
Já často diskutuju s důchodci a rozhovory se z 99% točí kolem dětí a vnuků. Postesknou si, jak jsou mladí bez práce, že mají hypotéku, že jim dali nějaké peníze na splácení půjčky (a vzápětí si postěžují na malé důchody od státu...) atd. Taky vzpomenou, že přijedou mladí a "to nás zas bude stát nějaké peníze za jídlo" a "už jsme unavení a nemůžeme pořád hlídat". Když se ozvu, proč to teda dělají a nemyslí víc na sebe, tak namítnou: "Co už na nás záleží? My už to nějak doklepeme. Ale mladým se musí pomáhat".