Mně se líbí velký model rodin, kde se sdílí starosti i radosti, ale jsem tak nějak přesvědčená, že zodpovědnost za vlastní život jsem přebrala dosažením vzdělání a vlastní výdělečné činnosti.
Neznamená to, že s problémem nejdu za rodiči, rodinou, naopak.. u nás se všechno řeší, tlachá se, drbe se, sdílí se, ale ... nerada jim nakládám, ač se samozřejmě v životě mnohokrát stalo.

Navíc, ono to nakládání dost omezuje i toho, kdo nakládá, ať již díky pocitům vděčnosti, či vědomím, že rodiče už učinili dost.