A čí je to batole, o něž se tatík stará a nemůže včas rituálně zakopat placentu, když maminka je prvorodička? Já jenom jak pozorně čteš a vyvozuješ.

Ten příběh je legrační a velmi soudobý, pokus o rituál pro rituál, nic dalšího. V rodině, kde se lidi nedopatřením nedomluví, se zavádí oslava čehosi "nejintimnějšího" a všichni jsou na větvi, jelikož to neklapne. Ani nemůže. Kde je nějaký smysl?

Já jsem lety Rodinou poučená, takže bych po sdělení snachy, že si schová placentu, asi neomdlela, ale placenty se prostě běžně neschovávají. Pokud někdo nemůže jinak, měl by se právě držet té takzvané intimity a nezatahovat do toho příbuzenstvo.
A pokud to pověsí na net, reakce údivu se zkrátka nabízejí.