Uznávám tento den v jeho původním významu. Beru ho třeba jako velmi dobrou příležitost k uspořádání akce týkající se postavení žen a příbuzných témat, v osobní rovině jako příležitost k připomenutí si, že to co máme, nebylo vždy samozřejmost a že je stále na čem pracovat. Ale nějaké gratulace ve spojení s tímto dnem mi vždy přijdou poněkud mimo mísu. Vlastně mi dost vadí, protože vlastně odsouvají účel tohoto dne někam zcela jinam.
Nechci gratulovat k tomu, že jsem žena. Mnohem spíš bych chtěla uznání pro ženský pohled na svět, pro ženskou roli ve světě, pro úctu a respekt k ženství. Tento den by se mi dnes líbil jako den boje za to, aby se žena mohla svobodně rohodnout pro kariéru či pro rodinu a to rozhodnutí bylo respektováno. Aby, pokud se rozhodne pro kariéru, mohla při ní zůstat ženou a nemusela se stávat chlapem, aby pokud se rozhodne pro rodinu, nebyla vnímána jako ta, co se jí nechce makat. Pokud se rozhodne věnovat se obojímu, aby měla co nejlepší podmínky pro to, to skloubit dohromady. Aby byla vnímána jako svéprávná bytost, která rozhoduje o způsobu svého života a svých dětí, a nebylo jí předhazováno hormonální poblouznění. To fakt není něco, k čemu gratulovat.