Erži, tomu asi úplně nerozumím:
Káťo, mě taky vadí, že v podstatě není jiná možnost zjistit pro žáka, jak látku umí, než se nechat oznámkovat.

Spoustu věci si děti ověří v praxi....přes Vánoce dělal R. poznávačku (50 druhů ptáků), dneska jdeme venku a opravdu tuší "kde co lítá".
.....známá řekne, že má manžela v Bagdádu a dítě obratem tuší, kde leží a čeho je to hlavní město
....jazyk vcelku využije třeba i při počítačové hře, na dovolené atd.
Samozřejmě, že ne všechno má obratem svoje využití v praxi, ale spousta věcí ano.


a tohle:
Já myslím, že není povinnost rodiče druhostupňového žáka vykládat a zkoušet látku, tj. že by mělo být umožněno žákům, aby si to nějak zařídili ve škole.
Jako že by učitel kromě svojí běžné práce, ještě pořádal soukromé hodiny pro ty, co zrovna chyběli, aby jim neušel výklad?? To je, myslím, nejenom v našem školství naprosto nerealizovatelné.
Já mám třeba odezvu od učitelů takovou, že překvapivě malé procento rodičů komunikuje se školou, jeví zájem o to, co dítěti jde či nejde.

Ono to konec konců není tak jednostranné. Učitel má ve třídě třicet dětí, hypoteticky ho třetina během výkladu vůbec neposlouchá, protože je to nezajímá, nebaví atd. Třetina to poslouchá, protože je to sice nebaví, ale je jim jasné, že to budou muset jakž takž umět. A třetinu to zaujalo. (Věřím, že to rozvrstvení může být naprosto jiné a někdy je pedagog rád,když viditelný zájem jeví několik málo jednotlivců.) A není to dáno způsobem výkladu, statisticky totiž není možné, aby v takovém počtu všechny zajímalo všechno (výjimkou mohou být sexuální přednášky v šesté a sedmé třídě).