robo, já osobně potřebě bondingu po císaři nerozumím, ale je pravda, že já jsem vcelku zvířecí a oproti človšku, co chrání mládě i kdyby u toho zhebl, já jako vlčí matka ve svým ohrožení krajním odhazuji mládě v dál jako cyrano svůj širák. zvlášť ve špitále, špitál není pangejt a pro mě je pooperační stav obodobí, kdy se soustředím jen na sebe. otázka je spíš co po operaci. uvedu příklad v hk. ještě na předsálí po probuzení mi bylo mimino ukázáno, ale vždycky jsem viděla ve svým stavu těch mimin tolik, že i u prvního, kde byl jen jeden sem ho viděla 10x pak jip. když sem na jip musela zůstat, tak mi ho vozili na přiložení co 2 hodiny, u kluků u druhého jsem na jip byla už jen 6 hodin a přivézt přes patro nesměli, to sem obulela, ale věděli, že mě brzo pustěj, tak sem se hodila do klidu. po převozu na pokoj už vozili první půl den co 2 hodiny, poté pokud sem ho měla u sebe, tak sem ho měla u sebe, bylo to moje rozhodnutí a pokud ho měli oni, tak pokud se probudil, dovezli ho na přiložení a vlastně už druhý den ho měli soustavněji u sebe jen přes noc a to od 11 do 4, kdy sem nabírala síly. pak už podle mě. u kluků to byl ještě větší hardcore a to sem je měla vlastně furt, i když ne neustále dohromady. a já bych táááák spala