Nevím, jestli je to dobře podle nějakých "příruček", ale rozhodně bych to dělala stejně jako ty, přijde mi to přirozené. A doufala bych, že se třeba z toho něco časem "naučí" pro ty případy, kdy s dítětem nebudu.
Můj syn (7), myslím žádné autistické rysy nemá, ale takové to "co lidé asi cítí" a "co se hodí" a "jak se chovat, když už je tatínek fakt rozčilený" apod. to se mu snažím vysvětlovat taky, netuším, jestli je to normální v jeho věku (a při jeho pohlaví ) nebo ne, ale prostě to beru stejně, jako když se snažím, aby se naučit jezdit na kole a plavat, tak bych ho ráda co nejlíp "uvedla" i do světa mezilidských vztahů a vhodného chování v určitých situacích.