Terezo, dodneška se slzou v oku vzpomínám - bylo mi asi 10 nebo 12, dostala jsem od někoho krásně měkkou smetanovou tlustou vlnu. Babička ještě přikoupila ( nebo měla doma nějaký zbytek) trochu světle hnědé a čokoládové. A upletla svetr s šikmými proužky - sbíhaly se uprostřed, tvořily takové "V" - jak já ho milovala, chodívala jsem v něm bruslit, ven,....

Jednou babička všem ženským v rodině upletla kabátky z vlny valaška - taky taková krémová, ale byla trošku melírovaná. Každá z nás si vybrala barvu ( já žlutou, mamka modrou, sestra červenou, teta snad zelenou a sestřenice hnědou) - každý kabátek měl jiný vzor, vypadal jinak.

Jednou jsem u babičky neplánovaně zůstala, udělalo se na jaře teplo, tak mi babička ušila sukni, v pase do gumy. Nosila jsem jí další dva roky. Byla jsem blbec, že jsem se od babičky nenaučila víc plést, šít skoro vůbec ( netáhlo mě to) a hlavně vařit.