Ano, byla jsem velice naivní. Manipulátoři jsou dobří herci a on tu svojí roli dokonale zvládl. Přesně říkal, co chci slyšet, dělal to co jsem chtěla a tím mě "přesvědčil". Prostě vše zdůvodnil tak, že to má logiku. Naštěhovali jsme se k němu velmi brzy, ale do lepšího a on nám tam udělal zázemí a vše dělal pro nás. Myslela jsem, že mám štěstí, že jsem narazila na takového muže. Bohužel už za dva měsíce po seznámení přišly první náznaky, které jsem tenkrát měla brát mnohem vážněji. Přiměl mě udělat vážné kroky v mém životě a hodně na ně tlačil. Konzultovala jsem to se známými, rodinou, abych si byla jistá, že neudělám chybu. Přece jenom cizí lidi na to koukají střízlivěji, myslela jsem si. Jenže on tak oblbnul i je a vypadal před okolím, jako úžasný společník, parťák a hodný chlap, který mě miluje. Holt v tom umí chodit a já byla opravdu hloupá, že jsem nedala na svojí intuici, která mi už po 4 měsících vztahu našeptávala, ať odejdu. Tenkrát jsem mu přišla na ženskou, což pro mě bylo takhle na začátku docela velké zklamání. Nevím, jestli s ní vyloženě spal, ale seznámil se s ní na úřadě a pak si s ní psal na netu, vyprávěl mi o ní, jak je skvělá atd. Já blbec mu to odpustila a po roce a půl si s ní začal znovu. Vlastně to byla pověstná kapka k odchodu. Těch žen bylo za tu dobu víc a on si tím honil ego a dělalo mu dobře, že o něj mají zájem.
Jinak k tomu napadení. Dříve to neudělal, ale v hádkách byl velmi hrubý. Já jsem hodně zásadová a jsou věci, přes které vlak nejede a on to věděl. I tak se mě snažil při hádkách napravit a domluvit mi a používal k tomu agresivní chování a vše překrucoval tak, abych z toho já vyšla, jako ta špatná. Takovou beznaděj, jako při boji proti tomuto chování jsem snad v životě nezažila. Když vám někdo lže do očí a tvrdí, že něco bylo tak a ono to bylo jinak a vy vlastně nemáte šanci se bránit a vysvětlit mu, že lže, to je opravdu hrozný pocit. A klasika po hádce kupoval dárky, dovolené, omlouval se a za měsíc to bylo nanovo.