Pokud si 30min/den zacvičím (cvičím ve vedlejší místnosti, děti nejsou samotné doma!), jsem "jiný", lepší člověk. Pokud se mi má aktivita, na které jsem "závislá" nedostane, jsem nervozní. Není-li na hlídání mimina doma tatínek, což není často, nabízí se povolat 6ti letou dceru... Ale já zhruba v tomto věku hlídala nejmladšího bratra, hrozně mě to otravovala, brala jsem to jako křivdu (chtěla jsem lítat s kamarády) a opravdu v dětství mé vztahy s tímto sourozencem byly pod p=sa (dnes vztahy super
Já ho teda měla na hrbu stále, po dceři mi stačí max souvisle těch 30min (Občas, ne každý den), jindy popř třeba úsek a la návštěva wc/příprava svačinky apod
Hlídání dcera už nečiní s nadšením jako po mém návratu z porodnice, to bylo atraktivní, nyní už je hlídání pro ni trochu opruz, ale ne zas úplně. Respektuju její práva, ale chci taky nějaké povinnostiu, takže co myslíte HLÍDÁNÍ SOUROZENCE JE AKT DOBROVOLNOSTI, NEBO LZE ZAHRNOUT DO POVINNOSTI??? DÍKY ZA ODPOVĚdi.