Přidat odpověď
Kopřivo, já mám spíše hudební hluch, ale vzpomínám si, že ten můj kluk nalil asi v pěti letech různé množství vody do skleniček, cinknul lžičkou a řekl právě to cis nebo něco podobného. Já bych nenaladila ani tu kytaru, protože to neslyším. A on se mě při hře na klavír pořád ptá, co si myslím, že je lepší a pak pořád hraje to samé dokola a já nedokážu reagovat. A pak se dozvím, že mění právě ty půltóny a nechápe, že v tom neslyším rozdíl.
Když měl asi čtyři roky, tak jsme se dívali na pohádku Zlatovláska a on pořád, že "ten pán zpívá na černé". Trvalo mi asi 10 minut, než jsem pochopila, že v melodii se vyskytují "černé klapky", nebo-li ony půltóny. Ani jeho učitelka v ZUŠ neví přesně, jak slyší hudbu.
Jinak nesnáší velký hluk. Museli jsme ho kvůli tomu vytáhnout ze školky. Ale fénování nebo tak něco mu nevadí. Spíš pištění dětí. Jak kdy, záleží na tom, v jakém je zrovna rozpoložení.
Předchozí