Určitě je na vrážení peněz do dětí něco špatně. Rozhodně v takové míře. Ve svém okolí mám nejeden případ, kam až to vede. Děti si zvyknou, považují to za samozřejmost a cítí se ukřivděně, když to pak nejde. Moje mami bydlí s přítelem - důchodcem, ten prodal byt, když se k ní stěhoval. Děti ho obletovaly jako vosy a doslova ho vysály. Tu potřeboval auto syn, tu vnuk, aby prý mohl konečně začít pracovat, na novou střechu potřebovali, na okna, vnučka svobodná matka, druhý syn neutáhne hypotéku, táto dávej peníze a v momentě, kdy jim řekl, že už má jen malou rezervu, kdyby se s ním něco stalo a nemohl jim dát nic, odkopli ho jako psa. Dnes se o něj stará moje mamka a děti mu ani nezavolají, natož, aby přijely.

Já jsem z případů z okolí dostatečně poučená, od nás dostanou děti určitý příspěvek do života, ale pak se budou starat samy a za své jednání si budou také zodpovídat samy. A už teď je zvykám, že peníze na stromě nerostou a nemohou mít, na co si vzpomenou.