Tak ten příklad trochu kulhá, protože to nevíme. Víme jen, že partner platí oběd za dceru, takže jako škrt rozhodně nepůsobí.

A jak jsem psala, můj manžel je vše, jen ne škrt a buran a přesto jsem nechtěla, aby se na domácnosti podílel větším dílem, než mu přísluší. Konečně, nevzala jsem si ho, aby za mně platil nájem, ale protože ho miluji.
To, že jeden má víc a druhý méně se dá např. kompenzovat těmi dovolenými nebo jinak, ale není možné automaticky říci, že kdo platí na domácnost polovinu, je škrt.

A další věc: bohužel pro zakladatelku je legitimní i to, pokud se partner rozhodne větší část svého platu věnovat dětem a na "dotování" partnerky mu už nezbývá. To je pak samozřejmě na ní, zda to rozhodnutí bude akceptovat nebo ne, ale opět těžko o tom člověku prohlásit, že je škrt a buran, neboť všechny společenské finanční závazky vůči partnerce dodržuje - platí půl (nebo jiný určený díl) toho, co společně spotřebují.