Horamo, přesně. Pripada mi absurdní uz od někoho požadovat půjčku takto vysokých častek a navic opakovaně, a URAZIT se, kdyz mi nevyhovi, to uz je zcela mimo me chápaní. Přesně jak píšeš, půjčit prece neni žádná povinnost, abych musela vysvětlovat důvody nebo aby ten druhy mel dokonce právo se urazet.

A at se na me nikdo nezlobí, ale nepřipadá mi normální ani za blízkými opakovaně chodit si půjčovat. Na co si muze nekdo chtít půjčovat takto vysoké částky? Umím si predstavit půjčku, o které mluvila Martina - na překlenuti nejaké krátkodobé nouze, ale to by uz muselo byt hodne závazně a opravdu na to nejnutnější. Větší částky si neumím predstavit, na co by ten člověk mohl potřebovat. Půjčovat si na cokoli zbytneho povazuju za nerozumne - kdyz na to nemam, tak se uskromnim a ne ze půjdu pumpnout kamarády nebo rodinu.

Takze vysoké částky bych nikomu nepujcovala, drobné (v radu několika tisíc) bych klidne věnovala, kdybych viděla, ze jsou kamarádi/rodina ve srabu. Nepujcila bych nikdy víc, nez o co bych si nemohla dovolit přijít, ale úroky by me nenapadlo nikomu blízkému účtovat.

Osobne jsem ale taky rada, ze tohle mezi kamarády ani příbuznými ne vedeme. Myslim, ze až na opravdové životní prus.ry se ma o sebe kazd postarat sám tak, aby nemusel druhe obtěžovat se žádostmi o půjčku.