hlavně hluboce a upřímně nechápu myšlenkový pochody lidí, kterým NIC aktuálně nehrozí, ale kteří sami sobě i svému okolí otravujou život nějakou budoucí katastrofou, která stejně nepřijde buď vůbec, nebo v takové podobě, kterou si umíme představit.

Je mi jich líto - celý život prožít ve strachu a stresu a totéž implantovat i svým dětem, a s velkou pravděpodobností ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ.

To, že takové počínání nenazývám pošetilostí, je pouze z ohledu na to, že to může být nějaká duševní nemoc a pak by za to nemohli.