Přidat odpověď
Zdravím,
mám syna dysgrafika, nyní v 7. třídě ZŠ a musím říct, že jsme zkusili jak skupinovou nápravu při PPP tak individuální hodiny. Na skupinové nápravě jsme vydrželi půl roku, nemělo to valný výsledek, dle mého názoru z důvodu nemožnosti individuálního přístupu (ve skupině bylo tuším 5 dětí), i když se jedná o stejnou poruchu dysgrafii tak každé takové dítě potřebuje jiný přístup a jiné způsoby nápravy. Dále děti se hodně střídaly, některé chyběly z důvodu nemoci, jiným se asi nechtělo a tak se moc nepostupovalo.
My jsme nakonec zvolili individuální hodiny nápravy, chodíme soukromě, první stupeň 1x týdně, nyní 1x za 14 dní. A k tomu syn má stále špatnou výslovnost r a ř tak 1x za 14 dní logopedie.
Myslím, že si rodiče dětí bez SPU neumí představit jak tyto děti od mala makají, mám starší dceru a když to srovnám, jak jí vše šlo a stále jde, dá se říct, že má vše zadarmo, doopravdy se to nedá srovnat se synem, jak on od narození maká.
Syn je navíc nedonošený, do 2 let cvičil Vojtovku, pak od 3 let logopedie, poté celý první stupeň různé nápravy. Kdybych poslouchala názory všech jak to mám dělat, co by ještě měl dělat, tak bych byla v Bohnicích. Je totiž stále mírně hypotomický, má špatné držení těla, ploché nohy, tudíž by měl cvičit nápravné cviky a chodit pravidelně na rehabilitace. Dále má křivé zuby, tudíž nosí rovnátka a nyní ho čeká trhání zubů. A to není výčet všech problémů co má, už toto znamená, že nemá skoro volný čas, je mi ho někdy fakt líto.
Píši to všechno hlavně proto, aby si rodiče zdravých dětí uvědomili, že tyto děti a rodiče se neflákají a snaží se s problémy něco dělat.
Předchozí