Můj muž je cizinec, žijeme v ČR už několik let a můj drahý stále neumí česky a já jsem si už dokázala přiznat, že se česky prostě nenaučí. Nedělá pro to nic. V práci by se mu samozřejmě občas čeština hodila, nicméně vystačí s angličtinou. Na kurzy chodil, vzdal to. Doma se taky učil, kromě pár slov je ale výsledek téměř žádný. Štve mě to, protože i když ten běžný život zvládáme tak, že prostě všecho zařizuju já, někdy se z toho cítím už docela umořená jako ten osel. Kdybych žila sama, zařizuju samozřejmě taky všechno sama, to je jasné, ale takto musím řešit ještě záležitosti kolem jeho osoby. Třeba doktory, banka, úřady...někdy se musíme vydat třeba celá rodina i s dětmi na úřad, abychom nějakou jeho věc vyřešili. Teď jsme kupovali, asi každý kdo s tím má zkušenost ví, že kolem toho může být řada komplikací, řeším to sama, ale on chce samozřejmě o všem vědět, na vše se dotazuje, radí co a jak mám udělat, kam zavolat apod. Už jsem občas kousavá, protože mi tím, že nic zařídit nemůže, leze na nervy
Jinak je to skvělý chlap, to zas jo, výborný táta i životní partner. Ale na češtinu prostě tupý!
No, takže takové malé povzdechnutí...radu žádnou nehledám, protože neexistuje...miniálně do doby, než věda pokročí natolik, aby mu do hlavy dokázali implantovat nějaký čip s češtinou. Máte to některá podobně jako já?