Když moje - tehdy cca 16 - 20ti letá dcera chodila (a posléze žila) s prevítem, který ji využíval až zneužíval, který ji tyranizoval a snižoval její už tak dost nízké sebevědomí, který ji obral o peníze (a dodnes jí dluží asi tak 8000,- Kč), který ji posléze i uhodil a tak dále a tak furt k horšímu, nijak jsem se neptala, zda mám právo.... Snažila jsem se jí poukázat na to, když se zachoval obzvláště hnusně (a že to byla často... ) A ona mi na to říkala: "Já vím, mami, ale když já ho TAK miluji!" Moje odpověď na to zněla, že nepochybuji o tom, že ona miluje jeho, ale moc pochybuji o tom, že on kdy miloval ji..... A hlavně jsem jí zdůrazňovala, že to, že je s tím parchantem, nemá žádný vliv na to, že my ji máme rádi a pokud kdykoliv přijde domů, přivítáme ji s otevřenou náručí.
Bylo to náročné a jsem moc ráda, že máme tohle období za sebou.....