taky tak nějak podobně.
Za synem chodily různé děti - z ulice, ze školy, ze skautu,..
Většina z nich byla v pohodě.
Pak to byl spolužák, který žil v naprosto materialistickém světě a když byl syn u něj, tak přišel s tím, že mají počítač na 50 tis, x box nebo jinou konzoli za tolik a tolik ( my máme taky x box, ale nebavíme se, na kolik přišel), nejnovější hru, která stojí...,zbraň ( kuličkovku) za x tisíc apod. Valila jsem oči, v podstatě na nic jiného při setkání nemohli mít čas než na řeči, kolik co stálo.. To mi teda vadilo hodně, naštěstí u něj byl syn jen jednou a on u nás taky jednou. Pak si půjčili nějaké hry, ten hoch se pokoušel synovi něco prodat za 1000 Kč, ale nezdařilo se.
Další kamarádi k nám chodili jen hrát na počítač, jelikož doma měli omezenou 1 hodinu a to jim nestačilo
Syn teď dělá docela časově náročný sport, tak už na kámoše není moc času. Maximálně hraje na ulici s dětmi florbal a chodí na U rampu, děti tady někdy spí, ale jsou o dost mladší, takže na syna vliv mít asi nebudou, spíš naopak.
U té holčičky by mi vadilo navádění a útěk před babičkou, nějaké vymýšlení neřeším, dítěti to pak doma vysvětlím.
A propos, nám se taky málem jednou udusil pes rohlíkem, tak to třeba ani nemuselo být moc přimyšlené..