Jo, to je přesně ono.

Je to takový stesk, že život je šílený kolotoč a frmol.
Jistě teď je spousta jiných, krásných zážitků, ale tenhle pocit prostě už nemívám.

Když dostanu "volno" od dítěte, tak mám milion věcí k vyřízení a ten čas chci využít na 200%, páč je mi na druhou stranu líto, že se mu nevěnuju. JInak jsem s dítětem, občas chci být i s mužem, práce je hromada, ve "volnu" organizovat furt práce kolem baráku, uklizeno není a to přijede na velikonoce celá rodina, nejsou nakoupený dárky k narozeninám (duben je u nás velmi frekventovaný), u kadeřnice jsem nebyla x měsíců...
Nějak mi nejde požádat muže, aby hlídal dítě sám a já se šla "flákat" pod strom.

Ano, nic na světě není báječnější než to mrňavé dítko, ale ta nostalgie po té jarní pohodě svobodna-bezdětna-bezkariérna prostě na mě včera padla.

Mám bezdětného kolegu v mém věku a ten nedávno prohlásil, že neví, kdy mu jede vlak, že je mu to jedno, prostě dojde na nádraží a když to pojede za dýl, tak si tam sedne a bude si číst. Já normálně pocítila osten závisti, že TOHLE ještě někdo dělá. Já bych věděla přesně, kdy mi to jede, doklusala bych tři minuty před tím, protože mezidobí by bylo jednoznačně vyplněno nějakou aktivitou. A pravděpodobně bych stejně jela autem, protože tak se toho stihne víc

Jinak jako jo, u baráku mám zahrádku a kvetou mi tam zrovna teď tulipány, to není o tom, že bych nevěděla, jak to jaro vypadá

A ano, doufám, že si to za pár let ještě zopáknu.