To je fakt ulítlá diskuze, jeden o voze, druhý o koze.
Dejte, kolik chcete a můžete.

Já bych se tedy za pětistovku nestyděla, kdybych si nemohla dovolit víc. A na svatbu bych přišla, protože předpokládám, že novomanželé nepořádají svatbu s představou, že na tom vydělají a hosté že si zaplatí minimálně svoji útratu. Účelem je podělit se o svou radost a vidět, že mám kolem sebe lidi, kteří mají radost se mnou a přejí mi hodně štěstí. Zvu ty lidi, protože s nimi chci být, a nečekám, že mi za to zaplatí.

Já jsem například u poloviny dárků ani nevěděla, od koho jsou, a rozhodně by mě nenapadlo přepočítávat, kolik co stálo. Od někoho jsme dostali dva hrnky, od někoho ananas, sadu čajů, čtyři osušky, povlečení, od babičky keramiku na zeď, žehlicí prkno, malovanou konvici na čaj...nic z toho nebyl asi dostatečně drahý dar, aby to "zaplatilo" jeho účast na svatbě, bráno tvými měřítky. Jediný, kdo si to "zaplatil" byla moje svědkyně s manželem, kteří dali náš první mobil.

A dcera manželova bratrance - to už je hodně vzdálená přízeň, to bych i bez finančního omezení viděla tak na 1000 - 2000 Kč.

Mimochodem - i ta pětistovka se dá dát tak, aby to to bylo vtipné nebo elegantní. Třeba bych došla do banky a nechala si ji vyměnit za nové lesklé desetikoruny, koupila k tomu malou truhličku nebo udělala ozdobnou sklenici, a dala to jako poklad.