Tak já se hlásím, jsem ten zoufalec
Vždycky jsem chtěla děti tři, pak jsem pochopila, že mít děti a velkou rodinu je pro mě to pravé a cítím v tom smysl svého života. Už když se mi narodilo čtvrté, věděla jsem už v porodnici, že mám místo v srdci i v životě pro další. Takže v současné době mám 3měsíční miminko, je mi 41 let a jsem spokojená.
Taky večer "padám na ústa", ale jsem šťastná, že to páté dítě máme. Je teda pravda, že finance nás tolik nelimitují, máme zhruba dvojnásobek vašeho příjmu. Taky mám pocit, že naše děti mají všechno, žijeme ve velkém městě a nevím, za co bychom ještě více utratili. Všechny děti mají hodně kroužků (i finančně hodně náročných), na dovolené jezdíme teda autem, ale do zahraničí.
Pokud jde o pubertu: mám nejstarší 15 letou dceru, v pubertě je, dá se to zvládnout, nějak nevím, proč bych kvůli tomu neměla mít to poslední dítko.
Pokud jde o studium: jsme oba s mužem VŠ, tak doufám, že vystudují i všechny naše děti. Je mezi nimi takový věkový rozestup, že by studovali vždy maximálně dva najednou a to se snad zvládne. Já sama jsem si na VŠ přivydělávala na brigádách a jen mi to prospělo, tak k tomu budu vést i své děti, ať bude doma finanční situace jakákoliv.
Pokud jde o zdraví a věk: páté těhotenství po 40 bylo po všech stránkách lepší než čtvrté ve 38 letech. Ani jsem nebyla na AMC, NT screening dopadl výborně a tak nebyl důvod. Naštěstí můj gynekolog nepovažuje věk automaticky za rizikový faktor.
K práci: dvoukariérové manželství by bylo už na úkor dětí, takže jsem se dobrovolně vzdala kariéry v pracovní oblasti (ne práce!, pořád i při dětech trochu pracuju a až bude nejmladší dítě větší, plánuju pracovat i na plný úvazek).
Je to jen o nastavení vaší rodiny. Pokud budete s manželem chtít, zvládnete to (i bez babiček, my nemáme ani jednu). Ten rozdíl mezi 4 a 5 dětmi není už takový.
Držím palce!