Mě to připadne jako prostě lidská povaha. Chtít pořád víc a víc. Mateřské pudy jsou ukojené, rodina je. Ale pořád to není ono. Ale já to vidím jako problém jinde. Máme to v rodině, moje sestřenice. Nechtěla studovat, nechtěla pracovat. Moje mamka - učitelka jí sehnala práci, kde vydržela 2 roky a byly na ní stížnosti. Nakonec se uzavřela doma, rodí děti a prej se konečně našla. No moje mamka sama řekla, že problém je jinde. Nechce se jí ven do reality. Vytvořila si svůj svět - děti poslouchají - musejí. A ona má konečně pocit své důležitosti a to že jí všichni říkali ať se učí a ať tohle. Tak to jí nikdo nerozumněl a všichni byli proti ní atd.