Pozdravím. Do rozhovoru se nepouštím. Odpovídám jen za dítě - když už chce navázat kontakt, tak to dělá přes dítě - malého se zeptá, kam jdeš?..., ještě nemluví tak, aby byl schopný odpovědět, tj. odpovídám já ... "byli jsme..."
Jiné věci (ani počasí) neprobíráme.
Co je předmětem "sporu" mezi námi, neprobíráme.
Na rodinných akcích se nebavíme, ale nijak ostentativně, vždycky je tam dost lidí, tj. já si vykládám s někým, ona s někým jiným.
Ta část rodiny, kterou máme společnou, ta o nedobrých vztazích ví, takže do toho nijak nerýpají, takže máme na to "nemluvení" klid.
Z mé strany ale vůči ní není žádná zášť, prostě jen po několika jejích "akcích" nemám potřebu s ní vůbec o ničem mluvit... ale když by se mě na něco zeptala, tak jí odpovím, stejně korektně, jako když se mě zeptá třeba klient nebo jiná cizí osoba.